Srpen 2015

50/50

30. srpna 2015 v 22:29 | Effy
Nikdy jsem necítila tolik rozdílné pocity zároveň.

Na jednu stranu jsem hrozně šťastná. Navštívila jsem konopnej ráj, Bítov, jela nakupovat do Rakouska, taky jsme objednali novou sedačku a tak. Je to všechno skvělé. A ještě skvělejší byl den s P, kdy jsem za ním přijela a byli jsme spolu. Potom jsme šli ven s Erikem a dalšíma 2 klukama, jsou to hrozní blbečci, ale děsně jsem se nasmála. :D
Začala jsem si taky psát s klukem, kterej chodil do stejnýho ročníku na stejnou školu 4 roky, a nikdy jsme spolu nepromluvili ani slovo.
A dnes má narozeniny můj druhý Thev, vše nejlepší! - i když to nečteš.
Všechno je fajn, nebo se zdá být...
Bad girls
Na druhou stranu, nic není úplně dokonalé.
Zítra P odjíždí na intr a tím pádem se neuvidíme tak často, a mě už prostě teď chybí. Ale hrozně. V sobotu mají ovšem nějaký slavnosti, a pokud budu moct, tak mám přijet. :3
Ale teď se dostáváme k další věci - "pokud budu moct" - proč bych vlastně teoreticky nikam nemohla? Ach, jak prosté. Asi před 2 dny jsem zase omdlela, je to pěkně na hov*o. To řeknu úplně upřímně. Mamka mě teď dost hlídá, cpe do mě jídlo jak pro 4 chlapy, a nalije do mě tolik vody, že jdu na záchod během hodiny tak 10x. A že by mě nechala bez dozoru? Óhohó.....

SkinsSummerDreamz | via Tumblr

Zítra s ní jdu na vyšetření. Nemám tušení jak mě k tomu donutila, ale půjdu. To bude mooc zajímavý. Ale o tom víc třeba až se od doktora vrátím.

Tak tu teď jen tak sedím, snažím se z toho trochu vypsat a pozděj i vyspat s nadějí, že se probudím a všechno bude ... ideální.

pozn.:Odloučením srdce šílí, to je citát z knihy Ahoj z nebe. A tak šíleně mě děsí, jak je přesný, tak šíleně mě děsí, jak je ta kniha smutná. Což mi připomíná, že jsem si včera koupila knihu "Muži, kteří nenávidí ženy". Jsem na ni moc zvědavá.
A také jsem zvědavá na úterý, kdy půjdu poprvé na gympl - ach, na to bych teď málem i zapomněla....

'cause sometimes to stay alive you got to kill your mind

17. srpna 2015 v 12:39 | Effy
Nevěřila bych že to někdy řeknu, ale opravdu: těším se na podzim, těším se na zimu.
Obvykle to bejvá dost depresivní období, teď se ale nemůžu dočkat dní, kdy si zalezu do postele s horkým čajem v ruce a po domě bude vonět skořice.
Po krásných tropických dnech je dnes KONEČNĚ krásné, uplakané počasí. Moje kočka spí vedle na gauči a já si tu sedím s notebookem položeným na nohách a horkým kakaem na stole. Tomuhle se říká dokonalost.

1. září moje sestra dostane klíčky od jejich vlastního bytu a tak už tady budu jen já a rodiče, což bude ROZHODNĚ velká změna. Sice se na to těším, no na druhou stranu si tak nějak užívám pár posledních dnů, kdy s námi ještě bydlí sestra, její kluk a malej Dejvid.
No a nevím co to se mnou je, ale najednou příchod školy vnímám docela pozitivně. Příchod školního stresu se mi líbí.





Včera jsem šla poprvé v životě na nedělní mši, protože byla ve starém, již nevyužívaném kostele v našem malém lese. Byla to nějaká speciální mše spjatá se slavnostmi, tak jsem se se sestrou vyšplhala lesem na kopec (při čemž jsem před sebou tlačila kočár s Davidem, uf!) a pozorovala všechny křesťany, jak naslouchají slovům faráře, a jak dělají vše co mají. Vstanou, pokleknou, modlí se - jistě je na tom něco k obdivu, no já pokřtěná nejsem a ani nechci.

.

Odpoledne jsme jeli se sestřenkou do jedný vesnico-městečka, kde byli nějaký slavnosti, tak jsem si v tom horku koupila vějíř a spokojeně si odjela domů, haha.

Večer jsem napsala P, jestli nechce přijet. Jelikož jsme teď byli dost zaneprázdnění - já byla v Maďarsku, Holandsku nebo jednoduše furt někde a on měl dost práce s chystáním slavností, dlouho jsme se neviděli. A tak přijel. Hrozně dlouho jsme bloudili uličkami města, které mi najednou připadalo klidné a pěkné. Ve městě se slavilo, hrála hudba a tak jsme tam šli. Potkali jsme pár friends, pokecali, dali si fofolu u R (možná si ho ještě někdo pamatuje - věčně zhulenej kluk, kterýmu matika zrovna nejde, takže když jsem ho viděla ve stánku, přišlo mi to hrozně vtipný). Nějak nás tam nic nedrželo a tak jsme šli zase dál. Bylo to fajn, víc než fajn.
Po dlouhé době, když jsem se už konečně dostala do postele a usínala, usmívala jsem se. Nevěřila bych, že tohle ještě dokážu cítit..

Untitled

To je snad všechno, co jsem za poslední dobu chtěla napsat. Do konce prázdnin se chci ještě kouknout na nějakej ten zámek, a hlavně jít konečně ven s jednou kamarádkou a Thevem. To by bylo fajn. S Thevem to od doby, co přišel P, šlo do háje. A upřímně jsem si myslela, že se mnou už nikdy nepromluví, protože mě nenávidí. Teď se zdá ale všechno fajn, a i když je to hroznej blbeček, mám ho furt ráda.
No a potom příjde škola, která mě možná zabije, ale to nevadí. S mamkou se kouknem na nějakej zájezd třeba do Francie, nebo možná do Holandska, uvidíme.

Mějte se krásně, smějte se, tancujte, zpívejte, množte se, vaše Effy

Effy není kuřák.

13. srpna 2015 v 18:34 | Effy
Bonžuuur
Tak jsem se v sobotu večer vrátila z Holandska, kam jsem neplánovaně odjela s otcem. Vrátila bych se sice až tohle pondělí, ale domů jsem jela s jednim chlapem (a bez dokladů, no, byla to dost complicated cesta).:D

Teď už je čtvrtek a já si užívám v bazénu, volám si s Thevem nebo dělám prostě cokoliv, co mě zrovna napadne. Dny jsou krásný, i když je 543269 stupňů celsia a hodiny trávené v ústavu se blíží.

Pro dnešek tu mám pár písniček, co jsou v mym "summer, mírně mejnstrým playlistu". :3

písnička, kterou jsem hrozně dlouho hledala a konečně našla :3

tohle sice znám už děsně dlouho a Killaze (Schyza) neposlouchám, ale tenhle text je tak nehorázně chytlavej, že jsem to sem prostě dát musela! ^__^

nemyslím si, že k tomuhle je třeba něco víc napsat <3

focení pro Playboy + ☼ vypni mozek, zapni horror ☼

3. srpna 2015 v 16:19 | Effy
Vuala, jsem zpět. Z mojí nepřítomnosti jsem asi týden byla v Maďarsku, kde to bylo jako každý rok skvělé. Ale protože se na mě tyhle prázdniny navalilo probably 6 tun stresu, dala jsem si pár dní volna - teď už je ale všechno oukej a jelikož mám už týdny v záložkách milion věcí co tady zveřejnit, milion věcí o čem psát a bilion písniček kterými svůj blog ráda zpříjemním, do konce prázdnin budu mít co dělat.
Už tak nějak totiž počítám s tím, že jakmile se propadne zem a já budu hozena tygrům co mě nemilosrdně rozervou na kousíčky (čti: půjdu do prváku na gympl), bude nějakou dobu stoprocentně o čem psát (pokud budu mít pulz). :D

Takže ano ano, stále žiju, ano, stále střídavě lítám-plazím se po týhle zemi. No a dnes jsem jela na focení, na který jsem před nějakou dobou vyhrála poukázku, tak tu máte předem jednu fotku, hehh.
PS: jaká je maximálně zdravá hranice počtu zhlédnutých horrorů za sebou? Něco mi říká, že ten masovej vrah co stojí za mnou, by tam asi bejt neměl, co ?