Únor 2016

perfectly suicidal

20. února 2016 v 11:07 | Effy


Včera byl náš gympláckej ples.
Legendární, gympláckej ples.

Už byla hluboká noc a v mojí krvi bylo víc alkoholu než původně bejt mělo.
Plán byl, že půjdem s pár klukama za tunel a tam se zhulíme.
Šli jsme ke mě domů pro trávu.
Opilá jsem vzala trávu, mikinu a šli jsme zpět.
Už jsme byli skoro na místě.

Ostatní se někam ztratili.
Zůstali jsme jen my dva.
Já.
A Blonďák.
Celou cestu - tam i zpět - jsme se drželi za ruce.
Možná že to bylo jen tím, že jsme byli docela opilí.
Těžko říct.

Když jsme zjistili že ostatní fakt nikde nevidíme, už jsme v té chvíli stáli blízko u sebe.
Najednou jsme se začali líbat.
sakra
sakra
sakra
sakra
sakra


still psycho

12. února 2016 v 23:14 | Effy


have you ever met someone who's smile looks like it could make flowers grow ?



cik cak, vlkodlak

6. února 2016 v 23:30 | Effy
Já a několik dalších lidí ze školy jsme byli v jednom klubu. Zrovna jsem dohrála hru na xboxu s kyrghyzstáncem a začala poskakovat u hry s Daz. Byl to skvělej den, byli jsme dlouho v čajovně, v pivovaru, s několika stážisty z různých zemí jako Turecko, Taiwan, Indonesie, Gruzie a další. Teď už nás tam bylo jen pár.

quotekurt cobain

Zrovna jsem se usilovně snažila vyhrát hru při poskakování před senzorem konzole nad Daz, když Blonďák začal hrát. Začal hrát na kytaru song od Nirvany, a já zůstala stát na místě. DO PÍČI, to je kurva dokonalý.
Blonďák se neskutečně podobá Kurtovi, a začne hrát ten song. Jeho šílenou podobnost jsem si uvědomila až v té chvíli. ..Ten kluk mě docela zajímá, páč má očividně všechno a všechny v píči, miluje hudbu a je takovej ten typ lidí, který vás zaujmou na první pohled.
Alespoň mě.



Baví mě žít přesně pro tyhle okamžiky.
- Kdy si uvědomíte, že jste šťastný a je furt spousta vzrušujících věcí, který chcete udělat.
A můžete.
Protože.....kdy jindy..a kdo jiný...než vy...?