if you're not doing what you love, you're wasting your time

26. března 2016 v 14:45 | Effy

Píšu po víc než měsíci. Měla jsem teď toho šíleně hodně. Měla jsem hodně focení, hodně akcí s Daz, řadu úkolů do školy, doma.. A potom, co mi každý den zbyl nějaký čas jsem ještě jela na jumping, hrála si s malou Bonnie nebo byla na dlouhé procházce s P a kámošem. Bylo toho na mě příliš, a tak se to i podepsalo na mém zdraví. Jeden den jsem jela nakupovat do Rakouska a při návratu jsem hned odpadla. Posledních několik dní jsem tak strávila v posteli se 40°C a s 75632 noži v hlavě. Jeden den to bylo tak špatný, že jsem musela na pohotovost. Teď už jen beru několik prášků a jsem docela v pohodě.
Další týden už snad budu zdravá, a tak budu muset na kontrolu k doktorovi, dohodnout jiný termín jednoho z focení, jít na narozeniny boyfrienda Daz (ta je teď konečně šťastná a já jsem šťastná i za ni!), být s jedním handsome boyem a...ach, je toho trošku víc, ale zvládnu to.

fitnessfood

Asi bych cítila určitý dluh kdybych se nevyjádřila k Blonďákovi a P (viz minulý článek). Blonďák je pro mě..něco jako nedotknutelnej sen. Představa dokonalosti, a ples s ním byl skvělej, ale tím to taky skončilo. Nikdy s ním nebudu. Teď už se jen vyhýbám myšlenkám na něj, jeho pohledu, jeho existenci.
Můj kluk P je na mě stále hrozně hodnej, miluje mě, a ach bože, já jsem neskutečnej srab. Vím, že k němu rozhodně necítím to samé. Ale je tak těžké, to nějak vyřešit, něco s tím udělat. Ničí mě to.
Love, love, love....what is it good for? Absolutely nothing..
Byla jsem ve stádiu kdy bych se na všechny kluky nejraděj vykašlala. Jen mě napadlo, že bych potřebovala někoho úplně, úplně nového v mém životě, díky kterýmu bych měla úplně jasno. Jenže sakra, on fakt přišel. V mým životě se objevil handsome boy o kterým jsem si v první chvíli pomyslela (vážně nevím proč) "oh, tak s ním si nikdy nic nezačneš, nikdy s ním nebudeš, je ti to jasný, žejo". Ale stačila chvilka a oh goodness, skály a hory tancují, když se na ně podívá svýma překrásnýma očima.
Oooo, proč já musela mít takový přání.
A proč mě k sakru, vesmír najednou poslechl.

ghost, funny, and stupid image
 


Komentáře

1 fitnees fitnees | Web | 26. března 2016 v 14:52 | Reagovat

Zaujímavý článok:)

2 Anita Anita | 28. března 2016 v 11:54 | Reagovat

Presne viem o čom vravíš. Možno v inom podaní, ale aj mňa rozhodol vesmír počúvnuť a rozhodne z toho nie som nadšená.
Len som chcela, aby sa o mňa chlapci začali zaujímať. Aké to bolo debilné želanie...

3 Ginny . Ginny . | Web | 5. dubna 2016 v 19:17 | Reagovat

Hezkyyy , twenty one pilots zrovna poslouchám do sluchátek <33
S tim zdravim je to pěkně na prd , aspoň , že už jen bereš ty prášky . Snad se ti to nějak nevrátí ... Nojono , jídlo dělá hodně ..') Možná , že si tělo řiká o větší příjem stravy , kdo ví ))
A k těm pocitům ohledně kluků . . úplně se v tom vidim .
Zvlášť v pohledu na blonďáka jako na něco nedotknutelnýho , dokonalýho .. Ohhh , god .
Nový lidi by byli potřeba , ale sami od sebe jen tak nepřijdou ..holt se budu muset pochlapit a vyrazit mezi společnost (( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama