Červen 2016

ahoj effy

30. června 2016 v 21:56 | Effy
Zdravím všechny, co sem náhodou zabloudili.

Po několika týdnech jsem se rozhodla napsát několik vět na tento blog. Myslím, že si to zaslouží.

Od posledního článku uběhl další měsíc, vlastně i trošku víc než to. Stále trávím hromadu času s handsome boyem. Také jsem úspěšně dokončila první ročník na gymplu a jsou přede mnou dva měsíce prázdnin, který si chci kurva moc užít.
Dny u bazénu, s hromadou melounu, road tripy, dny bez podprsenky a dny v pyžamu, handsome boy, dny s Daz a dalšíma úžasnýma lidma, svěží rána a nádherné letní noci s upřímnými rozhovory. Miluju léto. Miluju vůni noci a neomezené spaní každý den.


Když se podívám zpětně na svůj školní rok, stala se obrovská spousta věcí.
Začala jsem chodit na gympl,
změnila jsem se já, moje osobnost a moje názory.
Po víc než roce a půl jsem se rozešla s P.
Začala jsem být víc minimalistická a stále se snažím zlepšovat v minimalismu. Je to dlouhá cesta.
Přestala jsem se malovat.
♥ 11.4. jsme spolu s handsome boyem začali chodit. Miluju ho.
25.5. jsem se stala vegetariánem.
Začala jsem být mnohem víc pozitivnějším člověkem.


Včera naše škola měla závěrečné vystoupení před prázdninama. Bylo to úžasný. Já, v obleku růžovýho králíčka před celou školou, rodiči a spousty dalších lidí. Hezky jsem jim zavrtěla zadkem na pódiu a hopsala si dál. Po akademii jsme byli venku. Pár lidí. Pár skvělých lidí. V jejich přítomnosti jsem se cítila děsně dobře. Užila jsem si to.

Také bych se chtěla zmínit o jednom dnu. Vlastně už nevím, který den to byl, a není to příliš podstatné. Ten den jsem se zhroutila. Ležela jsem na zemi a brečela. Nelíbí se mi o tom psát, ale vím, že to sem také patří.
Bylo mi špatně. Bylo mi špatně ze sebe samé. Z mého myšlení.
Potom jsem brečela ještě dlouhou dobu. A šla udělat 1000 dřepů. Zvládla jsem to. Poprvé v životě jsem udělala 1000 dřepů. A cítila se skvěle. Prosila jsem. Nevím koho, boha ne, ale prosila jsem vlastně celý vesmír o to, abych měla sílu. Sílu na to, odprostit se od minulosti. Od depresí. Od anorexie, sebepoškozování a všech těch hnusných věcí.
Prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím.
Zvládla jsem to. Věřím, že jsem to zvládla.

Po pár letech jsem plnohodnotně, nefalšovaně, opravdu šťastná.

Jo a, dneska jsem si přinesla domů dva křečky. Zatím o tom nikdo neví. Ale miluju je. Jmenujou se Stuart a Grey. Možná to zní dost funny, ale je to pro mě hodně důležitý. Fakt.